Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Milada Horáková

6. 1. 2008

 

Obrazek

 

Milada Horáková (25. prosince 1901–27. června 1950) byla československá politička popravená za údajné spiknutí a velezradu během komunistických politických procesů v 50. letech minulého století. Byla jedinou ženou popravenou během těchto nespravedlivých procesů. Díky mimořádné odvaze projevené během svého slavného procesu se stala symbolem odporu proti zlovůli vládnoucí komunistické strany.

 


Narodila se v Praze a vystudovala práva na Univerzitě Karlově. Odpromovala v roce 1926 a nastoupila k Pražskému městskému soudu. Ve stejném roce také vstoupila do Československé národně socialistické strany. Po nacistické okupaci Československa v roce 1939 působila v odboji, v roce 1940 ji zatklo gestapo. Byla odsouzena k smrti, ale později jí byl trest změněn na doživotí. Byla vězněna v Terezíně a později i v různých vězeních po Německu.


Po osvobození v květnu 1945 se vrátila do Prahy a znovu vstoupila do své strany. Byla zvolena členkou parlamentu, ve kterém působila až do komunistické revoluce v únoru 1948, kdy rezignovala. Přestože jí přátelé radili, aby opustila Československo, Horáková ve své rodné vlasti zůstala a byla stále politicky aktivní. 27. září 1949 byla zatčena a označena za vůdkyni hnutí, které se mělo snažit svrhnout komunistický režim.


StB, československá tajná bezpečnost, neblaze proslulá svými brutálními způsoby vyšetřování, se snažila rozbít údajnou skupinu kontrarevolucionářů a donutit je přiznat se ke spiknutí a velezradě. Užívala k tomu fyzického i psychického mučení.


Proces s Miladou Horákovou a s jejími dvanácti kolegy začal 31. května 1950 a byl zinscenován jako veřejný „politický proces“ po vzoru sovětských velkých čistek ve 30. letech. Proces měl svůj vnucený „scénář“, podle kterého se měli obžalovaní chovat, ale v některých momentech jednali obžalovaní mimo něj. Obzvláště Horáková zůstala nepoddajná a bránila sebe a své ideály, i když věděla, že tím svoje šance na mírnější trest jen snižuje.

 

Je neuvěřitelné, co tato žena musela v životě zkusit, přežila gestapo, přežila Terezín, až vlastní národ ji popravil, hanba komunismu, hanba nám všem, co jsme to dopustili, a i nám všem, co to stále omlouváme!.... pokračování zde

____________________________________________

Pravicová revue relativizuje popravu Horákové


10.01.2008 13:30 | Andrea Cerqueirová

 

Jistý druh relativizace popravy Milady Horákové se objevil v pravicové revue Fragmenty, ve které jsou jinak publikovány především texty oslavující radikálnější křídlo ODS, bývalého důstojníka BIS Vladimíra Hučína nebo prezidenta Václava Klause. Šéfredaktorka revue Ivana Haslingerová v textu nazvaném Boží mlýny melou sice pomalu, ale jistě, Horákovou nazývá „fanatickou levicovou političkou“.


V textu Haslingerová mimo jiné uvádí: „I když v žádném případě nechci znevažovat utrpení, kterým si doktorka Horáková prošla, a omlouvat zločin, který na ní komunisté spáchali, měli bychom ji zřejmě chápat nejen jako utýranou dámu, ale i jako fanatickou levicovou političku, jejíž některé činy hraničily až s anarchistickými výtržnostmi.“ Následně píše o mládí Horákové – ovšem bez poukazu na to, že mládí často bývá radikální. „Již jako osmnáctiletá po pádu Rakouska-Uherska 3. listopadu 1918 se velmi aktivně zúčastnila stržení Mariánského sloupu na pražském Staroměstském náměstí, který tam stál od roku 1648 na památku bitvy v roce 1620 a který ateisté chápali jako symbol Rakouska-Uherska. Žižkovský anarchista a levičák Franta Sauer spolu s hasiči přistavil ke sloupu žebřík, po němž vylezla Milada Horáková se slovy ´Zatočili jsme se šlechtou a zatočíme i s církvemi´, uvázala soše Panny Marie na vrcholu sloupu kolem krku oprátku, dav zatahal za provaz a sloup se zřítil,“ uvádí Haslingerová. S tím, že Horáková později své tehdejší konání označila za chybu. Haslingerová se opírá o informace z blogu Rosse Hedvíčka, které však nebere za definitivní.


Haslingerová Horákové vyčítá i další její činnost. Jako poslankyně se podle Haslingerové Horáková chovala jako „typická socialistická poslankyně“, protože souhlasila s Benešovými dekrety, retribučními dekrety, vyvlastňováním a znárodňováním po roce 1945 a se zákazem Agrární strany. Podle Haslingerové tak „přisluhovala (přímo či nepřímo) vedení komunistů“. Vyčítá jí dokonce i to, že její manžel byl členem KSČ – to, že ale Horákovou v těžkých chvílích opustil, už nezmiňuje. Skutečnost, že Horáková v únoru 1948 složila politický mandát, označuje Haslingerová za „politickou nevyzrálost“ – KSČ to prý získalo další hlas na cestě k moci. „Když si toto vše uvědomíme, není tak vyloučené, že si zahrála i na špiónku,“ přitvrzuje Haslingerová. A to zřejmě neví, že Horáková byla také angažovaná ve feministickém hnutí – i to by asi autorka zahrnula mezi její „hříchy“„Celý život Milady Horákové je dokladem toho, jak je nebezpečné zaplést se s tak nebezpečným uskupením, jakým jsou komunisté, a také to, že se nevyplácí rouhat se Bohu. Určitě ji nenapadlo, že jednou jí Panna Marie oběšení vrátí. Mělo by to být mementem pro naši ateistickou a anarchistickou mládež. Naše babička vždy říkala ´Boží mlýny melou sice pomalu, ale jistě´,“ uzavírá Haslingerová.


Nevyčítám Haslingerové, že definovala svůj (od mého značně odlišný) názor na politickou činnost Horákové, zásadně však nesouhlasím s jakoukoli relativizací popravy této političky. Přece skutečnost, že někdo v mládí (či kdykoli jindy) pověsí oprátku na krk náboženskému symbolu, aby cosi symbolicky demonstroval – třeba svůj názor na tehdejší počínání katolické církve, nemůže být prezentováno stylem, že se mu to vrátí v reálu skutečným oběšením… Když byla Horáková popravena, zemřel člověk z masa a kostí, živá bytost, odvážná žena. Je nepřijatelné říkat, že to bylo „božími mlýny“. Mrazí mě ze slov o rouhání se Bohu, o tom, že by se ateistická a anarchistická mládež měla zamyslet… Co tato slova mají znamenat? Že každého, kdo se Bohu rouhat bude, ony „boží mlýny“ semelou? Z textu Haslingerové je cítit pejorativní vnímání všeho levicového. Jakoby si všichni levicově smýšlející, kteří byli v padesátých letech minulého století pověšeni, za to vlastně mohli sami. Jako by levicovost byla vstupenkou do pekla. V demokracii, která bez levé nebo pravé nohy značně pokulhává, to považuji za názor, který přinejmenším rozděluje lidi. Jakoby text chtěl naznačit, že by se člověk neměl rouhat nejen Bohu, ale také radikální pravici… Jeden povinný světový názor jsme tady už čtyřicet let zažili – děkuji, reprízu v opačném gardu opravdu nechci.


Autorka je interní redaktorkou gitY.


*

*

*

*
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Pravda

(abd, 25. 1. 2015 2:33)

Každý strůjcem "štěstí" svého, ale to vy proameričtí vlastizrádci a Havloidi nepochopíte .....

S následujícím názorem souhlasím

(Jiřina Korčáková, 30. 3. 2012 12:10)

Protože se na různých webových stránkách stále objevují informace o údajném podílu Milady Horákové, rozené Králové, na stržení tzv. mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze dne 3. listopadu 1918, pokusím se na tomto místě o analýzu této otázky z technicko-historického pohledu.
Účast tehdy šestnáctileté (*25/12/1901) Milady Králové (až od roku 1927 provdané Horákové) na demonstraci 3. listopadu 1918 na Staroměstském náměstí v Praze není nikde doložena (dokonce ani ve velmi podrobné Kronice 20. století), lze ji ovšem samozřejmě považovat za možnou. Přímou účast Králové na stržení sloupu, a zejména to, že měla ona sama přehodit soše P. Marie na vrcholu sloupu smyčku přes hlavu, považuji za vysloveně nepravděpodobnou. Pouze jako lidovou tradici to uvádí i komentář k novinovému článku Jaroslava Durycha z roku 1922 o stržení sloupu na webovém serveru KatolíkRevue.
Sloup byl stržen ve spolupráci s žižkovskými hasiči, kteří k tomu použili žebřík. Na žebřík určitě musel někdo vylézt a na sloup upevnit lano, kterým byl pak sloup po rozkývání povalen, a nárazem o dlažbu se rozlomil na několik kusů.
Pochybuji, že by do výše téměř 16 metrů k hlavě sochy na vrcholu sloupu hasiči pustili po žebříku, opřeném mimochodem nejspíše o hruď či záda P. Marie, šestnáctiletou dívku (například plnoletost byla tehdy až od 24 let). Žel, patrně neexistuje žádná fotografie ze strhávání sloupu, která by byla k tomuto problému skutečně nejprůkaznějším pramenem. Alespoň na internetu jsem žádnou takovou nenalezl. Z toho, kam bylo lano na sloupu uvázáno, bychom mohli leccos odvodit. Z rytin, na nichž je sloup vyobrazen, totiž vyplývá, že postupem "smyčka kolem krku sochy" pravděpodobně sloup povalit nebylo ani technicky možné – sloup by v takovém případě zůstal stát, protože by se nejspíše přelomil ve svém nejužším místě – mezi hlavicí sloupu a nohami draka, po jehož hlavě P. Marie šlape. Pak by bylo ovšem nutné vylézt opět na žebřík a lano na torzo sloupu (nyní již bez sochy) znovu upevnit. Proč by ale někdo chtěl na sloup lézt dvakrát, když to nebylo vůbec potřeba?
Mám zato, že pro stržení celého sloupu naráz (včetně sochy na jejím vrcholu) bylo nejlépe upevnit lano rovnou těsně pod hlavici sloupu, a to asi ne přehozením smyčky přes celou sochu se svatozáří a přes rozepjatá křídla draka, nýbrž omotáním dříku sloupu pod hlavicí lanem a uvázáním pevného uzle. Na takovýto úkon by dle mého názoru mladá Králová jen těžko stačila, zatímco každý řadový hasič by to provedl jistě hravě, rychleji a určitě bez závratě.

VERITAS, historická společnost pro aktualizaci odkazu české reformace, o. s.,
PhDr. Vladimír SAKAŘ, CSc

P.S. K tomu dodávám jen: Její jméno se ani v policejních protokolech o případu stržení Mariánského sloupu vůbec neobjevuje a nikdo tenkrát neměl nejmenší důvod zrovna její jméno tutlat!

Je to lež a pomluva.

(Jiřina Korčáková, 30. 3. 2012 12:00)

Všichni měli důvod Dr. Horákovou pomlouvat. Fašisté, klerofašisté i komunisté. Co se týče Božích mlýnů - vraždili i katolíci, proč by tedy měli mít u Boha nějakou výjimku a uniknout jeho mlýnům? Mrkněte se do historie, jak naložili Habsburkové s katedrálou Sv. Víta - s katedrálou! Bůh je jen jeden a všichni jsme tím pádem jeho děti! Proč by tedy katolíci měli mít u něj nějakou protekci? Vždyť kolik katolíků jenom kolaborovalo s komunistickou STB - mám takový dojem, že skoro celá celá Lidová strana! Poprvé se tato pomluva objevila v jakémsi pravicovém katolickém časopise a autor tam tvrdí, že dotyčnou demonstraci uspořádali svobodní zednáři, takže je to jasné, ne? Fašismus vstal z mrtvých i s jeho nenávistnými skřeky o židobolševické lóži, cha!

A ještě:

(Kremeš, 4. 1. 2009 22:01)

Kdy svině jako ty konečně pochopí, že jste tu v roce 1948 uspořádali puč a ozbrojenou mocí pomocí chátry se ujali moci? Byli jste tu 40 let protiprávně, a Horáková spolu s Mašíny byli hrdiny, kteří se nebáli stejně proti vám něco dělat. Že jste vraždili a ničili životy vám ještě jednou někdo spočítá, jen provokuj ty komunistická kurvo! Nenávidím takové hajzly jako ty a proklínám tě, chcípni!

pro Judra blba

(Kremeš, 4. 1. 2009 21:55)

Ty hajzle, a ty víš co děláš? Tak dočkej až tě najdeme, taky tě popravíme za názor, kreténe!

Věděla co dělá.

(JUDr. Ing. H, 4. 1. 2009 20:11)

Horáková byla souzena podle tehdejších zákonů právoplatně, věděla že se dopouští protistátního jednání. Sama se přiznala a dokonce ještě před soudem pro své jednání horovala, věděla co dělá.

Pro docenta politických věd (odpověď)

(Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy, 28. 11. 2008 23:01)

Nikde jsem nehabilitoval. Jinak bych byl Prof.Dr. Pouze jsem promoval na FU Berlin (Freie Universität Berlin, byvalý Záp. Berlín: Dr. rer.pol. a Dr.rer.phil. Moje doktorská práce: "Integration und Separation der Sudetendeutschen in der ČSR 1918 - 1920. Theorien der Nationalismen" (Berlin 2005).

pro docenta politických věd

(jams, 26. 6. 2008 20:07)

Pane Berwid-Buqoyi, kde a kdy jste se habilitoval = získal titul docent (německy Universitätdozent)?

(Omlouvám se za off-topic.)

proc

(kikinka, 18. 2. 2008 18:01)

co je to odpromovala

Legenda zvaná "Milada Horáková"

(Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy, 21. 1. 2008 13:38)

Na emoční výbuchy pana Jentaka, lze reagovat pouze věcně. Úlohou docenta politických věd není hledat pravdu jako takovou. Ta si může protiřečit. Každý má tu svoji. Úlohou politiloga je nacházet vědeckou pravdu. Ta může ovšem vzniknout konfrontací fakt, komparatistikou a vylučováním mystifikačních hypotéz. Celý život Dr. M. Horákové je zahalen tajemstvím. Empirický průnik do tohoto života je velice nesnadný. Většinu stop za sebou zametla.

pro Ahoj a Jana Bernarda

(Atllanka, 12. 1. 2008 11:49)

Milý Jene Bernarde, co si takhle představit, že by někdo pro politické názory popravil vaší maminku a pak by někdo jiný za pár let začal psát pod článek o ní to, co jste tu psal vy? A nic na tom nemění, že jste jen citoval Rosse Hedvíčka, který z Vás a Vám podobných má zcela evidentně jen srandu.

Život lidský není jednoduchý, a opravdu na světě není ten, jenž by se zavděčil lidem všem… a jestli si myslíte, že osobnost typu Milady Horákové vyroste ze vzorné a uťápnuté žačky chodící jen na besídky nějakých státem uznávaných charit, jste na velkém omylu.

Milada byla člověk, člověk jako vy, nebo já, měla své touhy, své plány, své naděje, měla svou víru a své přesvědčení, milovala svou rodinu a dceru a milovala svou vlast, vše co dělala dělala proto, že věřila v lepší dny jak pro sebe, svou rodinu, své přátele, tak i pro tu tolik zkoušenou Českou zem.

Osud pro ni připravil neskutečnou roli, prošla nacistickým peklem, přežila koncentrák, aby ji nakonec popravil vlastní, jí samou tolik milovaný, komunistickou ideou spitomělý národ.

Spekulovat dnes o tom, že to a to nebylo tak nebo onak, a že se v mládí zúčastnila stržení nějaké sochy a že jí za to zřejmě Bůh potrestal je víc než hanebné, sprosté a hloupé.

Nepotrestal jí totiž žádný Bůh, ale zavraždil jí právě ten svinský totalitní komunistický režim obyčejné lůzy, bažící po krvi každého kdo se jevil jen trochu lepším, než lůza sama.

Je to tak stále, co svět světem stojí, nuly potřebují před sebe skutečná čísla, aby něco znamenaly, ale nikdy tomu číslu neodpustí, že se před ně postavilo.

A proč to byla právě Milada kdo byl popraven? Někdo to prostě být musel, lid bažil po krvi, a tato žena prostě jen byla ve správnou dobu na správném místě – samozřejmě, že pro tu lůzu.

Možná byste místo četby Rosse Hedvíčka udělal lépe, kdybyste se pokusil najít v archivech důkazy o tom, jak komunisti organizovali petice a sbírali listiny s podpisy tisíců nul, které pod jejich diktátem, někdy z přesvědčení a mnohdy z obyčejného strachu o sebe a svou rodinu, pro Miladu žádaly trest nejvyšší. Petice se podepisovaly ve školách, fabrikách, ale i na ulicích. Lid měl již chléb, a potřeboval i hry. STB pod vedením KGB vyhověla… a Milada byla vybrána do jedné z hlavních rolí – mohlo se to stát komukoli jinému – stalo se to jí.

Umřela proto, že odmítla totalitu, složila po komunistickém puči mandát, a chtěla pro Čechy svobodu. Otevřeně se postavila nastupující totalitě, a za to ji zabili. Je to hanba na naší minulosti, a je ještě větší hanba to jakkoli zlehčovat.

Pokud to dopustíme, bude se to opakovat, a třeba příště, do té role vybere někdo Vás…

Atllanka

co si toho Hedvicka

(Ahoj,, 11. 1. 2008 17:22)

nejdřív aspoň přečíst celýho! Myslim, že to stojí za to, i když fakt nevim, co si o tom myslet.

pro dvojitého doktora

(Jentak, 11. 1. 2008 11:41)

Nevážený Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy - nevím, zda jste ten za koho se tu vydáváte, ale mohu Vás ujistit, že pokud ano, pak možná máte tituly, ale to nic nemění na tom, že jako člověk jste nevzdělaný hlupák - a lidskému bytí rozumíte asi tak jako jednoduchý doktor Mengele, Čest práci, soudruhu fašisto!

Re: Pro dvojitého doktora

(Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy, 20. 11. 2007 2:42)

Pane Jentaku, asi jste propadal z dějepisu. Čtěte mé knihy a dozvíte se, kdo jsem. Momentálně pracuji na literatuře faktu "České milenky nacistických potentátů". Můj prastrýc, ministr čs civilního letectví 1929-38, 1945-48, Ing. Jan Bervida, paní Dr. Miladu Horákovou velice dobře znal.

Čest budiž její památce

(Evička, 19. 10. 2007 15:37)

Byla to justiční vražda, ne proces!

pro dvojitého doktora

(Jentak, 18. 10. 2007 14:49)

Nevím co jsi zač, ale dle podpisu budeš asi tak nějaký úřední slouha s nedodělanou maturitou. Už jsem slyšel hodně kravin na téma komunistických zločinců a jejich obětí, ale tohle se opravdu vymyká, nejsi ty jen tak čistě náhodou členem rudé Paroubdemagostrany?

Milada Horáková - Legenda a skutečnost

(Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy, 18. 10. 2007 14:45)

Naše vlast oplývá mučedníky. Máme sklony je glorifikovat. Schází nám myslitelé. Život Dr. Milady Horákové je neprůhledný. Nevíme co je legenda a co skutečnost. Uměla za sebou zahlazovat stopy. Ti co jí znali, si protiřečí. Její osobnost čeká na opravdu seriozní historicko-politologické zpracování.

Politické vraždy

(Bart, 18. 10. 2007 14:44)

Skláním poklonu ženě, která se dokázala vzepřít jasné tyranii. Skláním se všem obětem politických procesů jak těm komunistickým tak kapitalistickým. Zavraždit někoho za jeho přesvědčení je neomluvitelné a zbabělé!