Sunnité a Šíité
Proč se muslimové nedokáží sjednotit?
Devadesát procent všech muslimů patří k hlavnímu proudu tzv. Sunnitů. Druhou velkou větví jsou Šíité, které najdete nejvíce v Íránu, kde mají valnou většinu, ale také v Afghánistánu a Pákistánu, ale rovněž žijí roztroušeně všude.
Sunnité - považují za zdroj své víry Korán a tzv. sunnu, tedy sbírku dalších známých výroků a činů Muhammada. Po jeho náhlé smrti v roce 632 nastal boj o to, kdo dále povede muslimskou obec a získá titul chalífa. Zvolen byl chalíf Abu Bakra, a jedním z neúspěšných kandidátů byl i Ali, Muhammadův bratranec.
Šíité
- stoupenci Aliho, tedy vytvořili opozici (opozice = šíité) a zvoleného
chalífu Abu Bakra neuznávali. Ali se nakonec přece jen chalífou stal -
ale až čtvrtým v řadě.
Po jeho násilné smrti šíité opět odmítli nového chalífu a místo toho
nadále uznávali jen potomky Aliho jako pravé vůdce muslimů. Těchto
potomků, imámů, bylo 11, včetně Aliho jich je 12. Osmý imám Reza je
pochován a uctíván v Mashhadu.
Poslední imám Mahdí se podle pověsti skryl a v budoucnu opět povstane a
s Ježíšem Kristem po boku povede svět k spravedlnosti a míru. Do doby
jeho návratu zastupují skrytého imáma na zemi muslimští duchovní, kteří
za něj vykládají Korán a vedou věřící.
Již vzhledem k okolnostem svého vzniku byli šíité v historii často
sunnity pronásledováni. V posledních desetiletích narůstají konflikty
mezi sunnity a šíity, nejen v Iráku, kde jsou známy i z médií, ale také
v Afghánistánu a Pákistánu, v němž na několika místech byly i násilné
např. v Gilgitu, Karáčí a jinde.
Ismailité
- jsou velkou šíitskou sektou, jejíž vyznavači mimo jiné obývají mnohá
údolí podél Karakoramské dálnice v Pákistánu. Vnitřně se ještě různě
dělí, ale většina z nich uznává současného Karima Agu Khana IV za svého
49. imáma a přímého následníka a potomka Muhammada. Nazývají ho Hazar
Imam (současný imám).
Ismailité z celého světa mu odvádějí část svých příjmů, a na oplátku
Nadace Agy Khana staví celou řadu škol, nemocnic a dalších staveb.
Ismailité jsou obvykle méně konzervativní muslimové.
Aby našeho výštu nebylo málo, patří mezi muslimy ještě tzv. Alevité a Súfijci.
Alevité - Kolem 15 milionů alevitských muslimů žije v Turecku, nejvíce v Sivasu, Tokatu a Amasyi, a další 3 mil. v Íránu a Turkmenistánu.
Alevité jsou šíitskou sektou, ale jejich náboženské praktiky jsou tak
odlišné od hlavního muslimského proudu, že neustále probíhá diskuse,
jestli to vůbec muslimové jsou. Mnozí alevité v Turecku například
odmítají polygamii, půst během Ramadánu i pouť do Mekky. Více např. na www.alevibektasi.org.
Súfijci
- Mystický přístup k islámu vyznávají súfijské řády. Súfijci používají
různé hudební nebo taneční rituály k tomu, aby se v transu přiblížili
Bohu. Nejznámější je určitě řád vířících dervišů v turecké Konyi.
Súfijští učenci a kazatelé si říkají Pirové.
Pirové
- Jejich přístup k islámu často hraničí s panteismem - Bůh je všude
kolem nás, v nás atd. I proto bývá súfismus oficiálními autoritami
někdy odsuzován a během vlády Tálibánu v Afghánistánu zakazován.
V Turecku byly súfijské řády rozpuštěny Mustafou Kemalem Atatürkem hned
po 1. světové válce, ovšem z jiných důvodů: zdály se mu příliš
zastaralou institucí. Mnoho muslimských básníků a učenců byli súfijci,
i Ayatolláh Chomejní, vůdce islámské revoluce v Íránu, vydal své
súfijské verše.