Prezidenti USA a naše dějiny
Teprve dvaatřicátý prezident Roosevelt se stal známým v každé české domácnosti, a to díky roli USA ve druhé světové válce, která postihla naši zemi způsobem, jejž nemohli ignorovat ani lidé, jimž je jinak politika ukradená. Popularita tohoto prezidenta u české veřejnosti spolu s jeho naivní politikou vůči Stalinovi způsobila, že v Praze existovala Rooseveltova ulice nepřetržitě po celou dobu komunistické diktatury, byť jinak se celé toto období vyznačovalo nenávistnou propagandou vůči Americe, kterou komunisté všude právem považovali za jedinou skutečnou překážku na cestě ke svému světovému panství. Vnímání Spojených států bylo u nás za vlády komunistů víceméně závislé na tom, jaký poměr k moskevsko-pražskému režimu daný člověk zaujímal. Konkrétní vnitřní nebo zahraniční politika toho kterého amerického prezidenta měla na rozložení sympatií nebo antipatií u nás nepatrný vliv.
Situace se zvrátila až v 90. letech. Konečně bylo možné získávat věcné informace a vést normální diskusi o americké politice. A rozvoj informačních technologií otevřel předtím netušené zdroje informací o USA. Přesto stále platilo a platí, že z 99 procent jsou to zahraničněpolitické kroky Washingtonu, které rozhodují o obrazu amerického prezidenta v české veřejnosti.
Z hlediska přitahování zájmu české veřejnosti náleží současnému prezidentu Bushovi mezi všemi americkými poválečnými prezidenty prvenství. Neboť kombinace mezinárodní situace a jeho vlastních rozhodnutí způsobila, že český občan byť i jen s povšechným zájmem o dění je snad dennodenně konfrontován s událostmi, v nichž jsou USA přítomny. Nadcházející návštěva amerického prezidenta je proto vhodnou příležitostí připomenout jednu skutečnost, na kterou se v polemikách o americké politice zapomíná.
Ve světě zní mnoho kritických hlasů na adresu USA. Část z nich odsuzuje ten či onen konkrétní krok Ameriky. Polemika s takovou kritikou je věcí náhledu na konkrétní fakta a jejich interpretaci. Kromě těchto výhrad však zaznívá ještě jedna mnohem obecnější stížnost: totiž na to, že Spojené státy jsou jedinou supervelmocí. Pokud by tuto výhradu vyslovovali jenom představitelé diktátorských režimů, pak bychom nad tím mohli mávnout rukou. Avšak i od mnoha politiků a komentátorů demokratických zemí slyšíme, že současný svět není v pořádku, protože vůči současné supervelmoci neexistuje protiváha. Mnozí z těchto kritiků se nijak netají přáním, aby se Čína, popřípadě Indie staly co nejrychleji dalšími supervelmocemi a unipolární svět skončil. Ačkoliv se příznivci tohoto pohledu sami řadí mezi takzvané realisty, realitu tímhle svým náhledem naprosto ignorují.... celý článek zde