Dokonalý komunismus nebo virtuální perpetum mobile?
Posametová demokracie - dokonalý komunismus nebo virtuální
perpetum mobile?
Máme ještě naději se vyhnout nárazu do zdi?“
To, čemu říkáme civilizace, je plodem kultury jako systému
hodnot, které většina lidského společenství zvykově přijala, podle nich žije a
jedná.
Posametová doba, tím co se v ní odehrálo, mi důrazně
vtiskla do vědomí fakt, že bez obecně přijatého a žitého kulturního hodnotového
systému, kterému říkáme morálka, neexistují civilizované normy i samo exaktní
poznání. Bez morálky jsou ekonomie i právo prázdné, formální pojmové systémy – dialekticky,
podle potřeby použitelné. Sám pojem „pravdy“ je bez morálky mlhovinovou kaší
bez pevné struktury. Podle potřeby, později ze zvyku, lze relativizovat vše.
Sametoví „revolucionáři“ byli sami bez výjimky plody
komunismu, jeho hodnot i pojetí světa. Nevadilo jim, že komunismus svými
„idejemi“ i praxí popřel lidskou, kulturní podstatu člověka. Nevadilo jim,
nebyli schopni domýšlet, že ta zmrzačená ideologie popírala zásadní podíl
kultury na lidské existenci biologického druhu člověk. A už vůbec některým
z těch podivných „revolucionářů“ nevadilo, že komunismus po desítky let
systematicky pracoval na vyvrácení klíčových kulturních pojmů z mysli
lidí, kterým vládl.
Společnost, která prošla půlstoletím komunismu, nebyla
svéprávná. Kdyby svéprávná byla, vyhnala by sametové vůdce s jejich
populistickými slogany, za kterými byla jen lež.
Slogan „nejsme jako oni“ neznamenal: „nebudeme se mstít a
spravedlivě posoudíme vinu všech na tom, kam komunismus naši zemi a společnost
dovedl“. Byl ve skutečnosti jen signálem pro všechny, kdo se na zneužití a
zvěrstvu komunismu podíleli: „nikomu z vás se nic nestane, chvilku mlčte,
pokračujeme“. Byl to jeden ze základních kamenů „posametové demokracie“.
Slogan „lidských práv“ neznamenal: „našim úmyslem a cílem je
obnovit právní stát, vrátit klíčovým pojmům jejich původní význam; vrátíme
státu, jeho institucím zastřešující a regulační funkci, aby dbal na dodržování
pravidel, která si společnost sama dala; obnovíme kulturní funkci státu, která
dbá na dodržování fair play způsobů a v případě potřeby chrání slabé“.
Jedině takovým způsobem lze udržet míru a zajistit to, co někteří nazývají
„lidskými právy“.
Člověk na tomto světě má jediné nezadatelné právo, které mu
nelze vzít: jednou – dříve či později – zemře. Všechna ostatní „práva“ si musí
ustát, vděčí za ně společenské kultuře, ve které žije.
Byl jsem členem parlamentu, který v době, kdy jsme měli
konat základní legislativní i politické kroky k oddělení se naší
společnosti i státu od totalitní a zločinecké minulosti, projednával „Listinu
práv a svobod“. Cár papíru, který sami ti, kteří jeho kodifikaci iniciovali,
nebrali vážně. Bylo to jenom divadlo, sloužící k odvedení pozornosti od
toho, co měla politická instituce zákonodárné sněmovny v ten čas dělat.
Žádná lidská instituce nebo sepsaný seznam nezajistí
dodržování toho, co nazýváme „lidskými právy“. Takové chování a jednání může
garantovat jenom Bůh nebo kultura, která drží zvíře v člověku v míře,
že se bude chovat lidsky. Řekl jsem to v ten čas ve sněmovně a byl jsem
jediný.
Listina práv a svobod byla přijímána jen proto, aby byla
okamžitě zneužita. Byl to druhý základní kámen „posametové demokracie“.
„Kontinuita právního systému“ neznamenala: „nemůžeme teď
náhle změnit všechny zákonné normy, zhroutil by se stát, nic by nemohlo
fungovat“, jak „tvůrci kontinuity“ v ten čas argumentovali. Slibovali:
„Budeme postupně zákonné normy novelizovat a měnit“. Politický slogan
„kontinuity právního systému“ byl svou vnitřní podstatou politickým poselstvím
všem uživatelům a interpretům totalitního práva: „mění se vnější technologie
politiky; právo bude používáno i interpretováno tak, jak tomu bylo v době
kodifikace – podle potřeby a v zájmu silnějšího“. Svědčí pro to praxe,
která se od počátku rozběhla. Byly zrušeny zákony, které se nehodily a roky je
nenahradila jiná norma. V květnu 1990 byl zrušen zákon o socialistickém
státním majetku a nenahradila jej žádná právní norma, podle které by bylo možno
z hlediska obecného zájmu posuzovat přesuny majetku do „správných rukou“.
Generálním prokurátorem České republiky v té době byl dnešní nejvyšší
dohlížitel nad svéprávností, právem a spravedlností předseda Ústavního soudu
Pavel Rychetský. Jeden z otců právní kontinuity s totalitním
zákonodárstvím.
Měl jsem příležitost do podrobností pozorovat, jak se
„demokratizovalo“ a vytvářel se „právní rámec“ celého jednoho odvětví národního
hospodářství. Odvětví, jehož dobrý stav je mimořádně významný pro všechny
obyvatele státu. „Reformátoři“ lesního hospodářství od počátku prosazovali
taková „pravidla“, která zajišťovala připravené a zasvěcené skupině legální
vykrádání zdrojů lesa. Když jsem to v té době jednomu z reformátorů,
pozdějšímu dlouholetému řediteli Lesů České republiky řekl, odpověděl mi ten
bohatýr: „Děláme jen to, co na nás žádají nejvyšší představitelé státu“. Dnes
je tento odborník na tunelování lesa docentem na lesnické fakultě. Máme
perspektivu, že vychová další špičkové odborníky ve své specializaci.
Reformátor Zdeněk Domes ve sněmovním výboru prohlásil: „Lesní hospodářství je překapitalizované,
část zdrojů je třeba převést do jiných odvětví…“. Zdeněk Domes dnes rovněž
přednáší na univerzitě.
Čtyři roky 1990 – 1994 blokovali novelizaci zákona o lesích,
přestože již od jara 1991 bylo zřejmé, že se v důsledku restitucí u velké
části lesů změní vlastník. Novela lesního zákona byla blokována úmyslně jen
proto, aby nejasností mohli využívat pro své záměry.
Nový návrh lesního zákona, který předložili koncem roku 1994
byl připraven tak, aby mohli pokračovat. Vím, o čem mluvím, byl jsem sněmovním
zpravodajem zákona. Když byly v zemědělském výboru mé návrhy na úpravu
zákona zamítnuty, odstoupil jsem z místa zpravodaje se slovy: „Pokládám
své místo zpravodaje zákona, nedám své jméno k paskvilu“. Celé zákony se
po léta dělaly tak, aby je bylo možno zneužít.
Po krátkém období „chaosu“ prvých dvou-tří let po „sametu“
nebyl a dnes již vůbec není problém přesvědčit ve stranickém klubu poslance jak
mluvit, zvedat ruku nebo mlčet. Ostatně, nic jiného mu nezbývá, alternativou by
byla politická sebevražda. U klíčových věcí jdou dohody „napříč politickým
spektrem“, rozhoduje se o nich mimo sféru struktur oficiální veřejné politiky.
Základy sametové demokracie byly položeny tak, že stěžejní vnitřní i zahraniční
politická rozhodnutí se dělají jinde než ve volených oficiálních politických
strukturách. Např. poslance, který by v takových případech jednal jinak
než mu bylo „doporučeno“, by nikdo nezveřejnil. To, co média předvádějí kolem
„vzpurných“ poslanců, je dohodnuté, sehrané představení. Znám ty věci z vlastní
zkušenosti, a to před deseti roky nebyl systém ještě zcela uzavřený. Dnes média
předvádějí pimprlové divadlo.
Sametoví demokraté a jejich nesametoví kormidelníci
nastavili příklad, že skutečné zločiny se trestat nebudou. Smyslem „sametové
metody“ revoluce bylo získání času ke změně technologie ovládání společnosti a
řízení státu přes prostředníky. Společenská vrstva lidí bez morálky, parazitů,
jejichž počet komunismus zmnohonásobil, se chopila jedinečné příležitosti.
Zpočátku zneužívali pozic a informací ti, kteří u toho byli
a věděli, co se hraje. Jak čas pokračoval, přizpůsobili se sametové technologii
pojetí tvorby zákonů, podnikání, použití práva a nakonec i pojetí morálky
všichni, kdo měli ctižádost a nechtěli zůstat outsidery. Ostatní rezignovali a
dnes již většinou nejsou schopni ani ochotni rozlišovat, co se kolem odehrává.
K napsání tohoto textu mě přivedla zkušenost ze
„semináře“ zemědělského výboru Poslanecké sněmovny. Výboru, jehož jsem byl
v devadesátých letech osm roků členem. Na semináři předkládalo nové vedení
státního podniku Lesy České republiky svou koncepci hospodaření. Jako hlavní
oponent původní „reformy“ jsem dostal možnost ve výboru promluvit. Bylo nad mé
síly sledovat argumentaci zástupců firem, které se již přes patnáct let v
„tunelu“, který vede ze státních lesů, dobře živí. Fakticky co slovo,
promítnutý graf či tabulka, to byla lež. Tito lidé a firmy mají již dlouhá léta
veškerý prostor v médiích. O podstatě problému a souvislostech v těch
pořadech nikdy není řečeno slova.
Po létech jsem, ke konci semináře, dostal příležitost se
k dosavadnímu způsobu „hospodaření“ se státním lesem vyslovit.
V základních faktech jsem shrnul specifiku hospodaření s lesem a co
takzvaná reforma znamenala. Nakonec jsem řekl: „Všichni víte, že celý systém je
podvodný, jste zvyklí se bát a mlčíte. Někteří si myslíte, že si také líznete.
Nelíznete si. V podvodném systému vždy vyhraje největší podvodník a
nakonec zůstává jediný. To čemu se říká reforma, byla profesní hanebnost…“.
Reakce byla jedinečná. Jako bych vylezl na stůl, sundal si kalhoty a vystrčil
na přítomné pozadí.
Uvědomil jsem si, jak si zase všichni pomalu zvykli. Tak,
jak se před desetiletími většina přizpůsobila komunismu a přijala jeho kulturu,
tak dnes se opět většina zařídila v podvodném podnikatelském systému.
Vysloví-li se pravda a pojmenují se principy, na nichž systém funguje a kterému
se přizpůsobili, dotkne se a urazí téměř všechny.
O týden později, 24. května, jsem byl přítomen veřejnému
slyšení v Senátu na téma: „Nebezpečí kůrovcové kalamity v Národním
parku Šumava“. To, co se v jednací síni Senátu dělo, lze popsat dvěma
slovy –„rej bláznů“. Až na řídkou výjimku, kdo vystoupil a promluvil, zneužíval
tématu, kecal nebo z hrdla lhal. V roli ředitele parku seděl za
předsednickým stolem Ing. František Krejčí, jmenovaný na toto místo ministrem
životního prostředí Martinem Bursíkem. Dotyčný František Krejčí na samém
počátku po založení parku, kdy jeho ředitelem byl Ing. Kec (registrovaný
důvěrník státní bezpečnosti), se v roli náměstka pokusil činnost parku
privatizovat do společnosti Park servis. Instituce národního parku by se tak stala
fakticky prázdnou slupkou.
Za „legálního komunismu“ ještě bylo možno obsah pojmu
„morálka“ vnímat. Společnost se dělila na „my a oni“. Dělat kariéru mohl jen
ten, kdo mezi ně patřil, měl výhody a neplatily pro něj některé zákazy. Byl
„oni“, mohl jednat tak, aby mezi ně patřil. Určité jednání a vnější odraz
některých důležitých pojmů bylo možno personifikovat k určité společenské
vrstvě. Ten, kdo nebyl mezi nimi a jako oni nejednal, si mohl udržovat určitou
osobní identitu.
Vnitřní společenské důsledky zneužitého sloganu „nejsme jako
oni“ a to, že zlo a zločin zůstaly beztrestné, má strašlivý obecný morální
dopad – z nás se stali „oni“. Tolerancí a mlčením ke zjevným zločinům jsme na
sebe vzali jejich vinu. Stali jsme se spolupodílníky.
Celý průběh privatizace státního majetku, rozklad politické
scény, specifické fungování práva i státní správy a podobné zaměření i funkce
médií byly pak již jen přirozeným posloupným vývojem.
Staronová „elita“ posametové demokracie si je vědoma, čemu
vděčí za své privilegované výsostné postavení. Proti době „legálního komunismu“
se leccos uvolnilo, lidé mají reálný větší pocit volnosti a dočkali se větší
spotřeby. Zatím není potřeba z úrovně státu, při formální liberální
ideologii, hrozit vězením nebo vyřazením „nepřizpůsobivých“. Případ Vladimíra
Hučína však ukazuje, že i takové prostředky jsou v repertoáru.
V dnešním čase je nejvýznamnější mocenskou metodou
posametových demokratů rozklad tradičních civilizačních hodnot ve společenství,
jehož se stali „elitou“.
Viděl jsem, jací lidé z mých bývalých kolegů
v politice udělali kariéru. Všichni, kdo o něčem byli, zmizeli
v propadlišti. Nebyl problém je odstranit, neboť naše doba nemá světce a
mučedníky. Většinová společnost by je stejně nepoznala, natož aby je podpořila
a následovala je.
Mohl jsem po dosti dlouhou dobu porovnávat, co se dělo
uvnitř politické scény a jaký obraz byl médii podáván navenek. Ve společenství,
které rezignovalo na morální hodnoty, není problém prostřednictvím médií
natvarovat většinovou společnost do jakékoli absurdity.
Sametová demokracie vyplnila nejsmělejší sny parazitů, které
stvořil komunismus. Stali se bohatými a mocnými. Stali se jimi snadno, rychle a
bez dlouhodobé práce. Zřekli se odpovědnosti, kterou takové postavení přináší,
a navíc jsou si jisti, že se jim nikdy nemůže nic stát.
Demokracie je dlouhodobě možná jen ve společnosti, která
většinově ctí hodnoty fair play a morálky, podle nich jedná a žije. Posametová
doba povýšila morální rozklad o řád. Nejhmatatelnějším důsledkem sametového
zlořádu je, že budeme-li i mít příležitost ke změně, nejsme schopni se
dohodnout a shodnout na prioritách. Nemáme společné hodnoty.
Oboduj článek zde - Linkuj.cz!
Komentáře
Přehled komentářů
Já teda komunismus nesnášim,je mi z něj na blití a ve škole máme učitelku komunistku a ta učí a diktuje jak je to u komoušů zvykem podle strých metod,pije mi krev. bába jedna ! ještě že už ztrácí zrak
Liberté - Egalité - Fraternité
(Jan Šmakal, 8. 6. 2007 10:08)A proč nejsou tato pravidla aplikována i na fanatické přívržence pravice?
Milý Petře,
(Atllanka - admin, 8. 6. 2007 8:55)
budeš ty a ostatní smazán vždy:
1/pokud budeš používat vulgární výrazy
2/napadat a urážet ostatní diskutující, či přispěvatele
3/šířit nepravdy a odkazy na xenofobní a jiné lživé stránky
4/diskutovat mimo téma
5/agitovat pro komunismus a diktaturu proletariátu
6/spamovat opakujícími se příspěvky, (jako ty právě teď)
7/vyhrazeno
Tady vítáme jen slušnou a věcnou diskuzi,
bezcílné a sprosté výkřiky si nechte na bulvár,
jako třeba Novinky.cz - kde vám to trpí,
protože jim přinášíte zisk...
Proc cenzura??
(Petr, 8. 6. 2007 3:17)
Jenom bych se chtel zeptat kdyz mate na uvodu napsane-cituji"Autoři jsou vždy na straně pravdy".
Tak proc tady mate na strankach tak brutalni cenzuru...rozumim ze jsou to vase stranky a muzete si z prispevky delat co chcete a ty co se vam nelibi proste smazete nebo zablokujete IP adresu...ale proc to delate kdyz jste na "strane pravdy"???Nadavate tady na komunismus pritom pouzivate jednu jeho nejvetsi zbran a to CENZURU!!Kdo je pak teda lepsi??
Proc cenzura??
(Petr, 8. 6. 2007 3:16)Tak proc tady mate na strankach tak brutalni cenzuru...rozumim ze jsou to vase stranky a muzete si z prispevky delat co chcete a ty co se vam nelibi proste smazete nebo zablokujete IP adresu...ale proc to delate kdyz jste na "strane pravdy"???Nadavate tady na komunismus pritom pouzivate jednu jeho nejvetsi zbran a to CENZURU!!Kdo je pak teda lepsi??
Perfektní článek
(Helenka, 6. 6. 2007 15:57)
"Sametová demokracie vyplnila nejsmělejší sny parazitů, které stvořil komunismus. Stali se bohatými a mocnými. Stali se jimi snadno, rychle a bez dlouhodobé práce. Zřekli se odpovědnosti, kterou takové postavení přináší, a navíc jsou si jisti, že se jim nikdy nemůže nic stát."
Myslím, že se jim může stát, a že na ně jednou dojde, a to je to jediné, v čem nesouhlasím s autorem, jinak podepisuji každé slovo. :)
.....
(Joseph, 8. 6. 2007 21:05)